Generační obměna nástupnictví 

Propustili zbylé zaměstance, vypnuli stroje a zhasli.  

Tak by se dal stručně popsat stav rodinné firmy po 30ti letech působení na trhu.

Nebyla to klasická generační obměna. Požadavek zněl "sežeňte investora". A my to za jeho peníze budeme dělat stejně, jako jsme to dělali doposud, protože jsme v tom výborní.

No, kdyby byli výborní jak tvrdí, tak by nezhasli. Ale zapoměl jsem. Za problémy může COVID a válka na Ukrajině. wow. Jasně. Sorry.

Svým způsobem to pád firmy urychlilo. Zcela logické vyústění odporu ke změnám. Neochota něco změnit byla jednou z příčin. Jednou.

Další nebo prvotní byl generační spor. Spor otec-syn.

Když jsme vedli diskuzi se synem, tak jeho jediným cílem bylo dokázat otci, že mu zachrání jeho firmu. To vede paradoxně k urychlení zkázy.

Otec, začínající v garáži před 30ti lety dává celou dobu synovi najevo, že on je ten, kdo to vše řídí a buduje. Syn se veze a za odměnu dostává po 20 letech minoritní podíl a pozici jakéhosi ředitele. Vše ale nadále řídí otec. Nedošlo k přenesení povinností ani odpovědností.

Syn se tedy snaží zachránit "rodinné stříbro" kvůli otci. Mylný předsudek. Nic takového nebude fungovat.

Pokud chcete "zachraňovat" podnik někoho jiného, musí sám chtít.

Takže syn se snažil stejnými metodami jako jeho otec, protože jiné metody neznal a pokud je chtěl aplikovat, otec to nedovolil.

Jaké je východisko a poučení z tohoto krásného případu?

Nemůžete řídit ze zadního sedadla. Pokud nemáte otěže pevně v rukou, nebude Vás kůň poslouchat.

Než se pustíme do restrukturalizace, musíme primárně vyřešit interní rodinné spory. Bez tohoto fundamentálního kroku je veškeré další snažení zcela zbytečné, nákladné a bez úspěchu.